Rodový statek – co nás inspirovalo

Moje touha bydlet venku se mnou byla snad od dětství, daná možností trávit celé prázdniny na chatě s babičkou a dědou. Možností hodiny chodit po lese, pozorovat stromy a záhonky se zeleninou a ovocem. Láskou ke zvířatům, která jsem vždy měla kolem sebe.

Když jsem se vdala, snažila jsem se svoji touhu naplnit a pořídit si společně s manželem rodinný domek s alespoň malou zahrádkou, ale manžel byl celé naše manželství proti. Náš vztah se rozpadl po 12 letech a já začala hledat štěstí v práci a kariéře a věnování se své dceři. Ale pocit, že mi něco chybí, že nežiju tak, jak bych měla a chtěla, byl někde v mém nitru stále přítomný…

Po letech tápání jsem tomuto pocitu konečně začala naslouchat a vydala se na Cestu. Stala jsem se Hledající. Šla jsem a hledala na různých cestách. Šamanismus, spiritualita jihoamerických Indiánů, transpersonální stavy, Vision quest (hledání vize), tarot jako životní cesta člověka, buben jako průvodce na cestě do Horního a Dolního světa, rozvoj vědomí všemi možnými technikami a medicínami, dobrovolnictví a škola energie krajiny Ing. Pavla Kozáka. Logicky to vše přinášelo zvětšující se lásku k přírodě a rostoucí zájem o ekologii a udržitelný život na planetě Zemi. Kromě psychologie jsem se začala věnovat ještě průvodcování poznávacích zájezdů po Evropě a poznávat tak život v jiných krajinách a kulturách. A pak Četba. Četla jsem vše, co mě inspirovalo a podporovalo moji touhu. Castaneda, Coelho, Osho, C. Myss, Hicks a spousta dalších..

Výsledek obrázku pro anastasie megre

A pak přišly knihy od Vladimíra Megreho – Anastázie a další díly. Celkem deset a moje Duše s nimi zarezonovala. Rodový statek, to bylo to, co chci. Přečetla si je i dcera Karolína, a začaly jsme hledat. Už ale ne domek s malou zahrádkou, ale hektarový pozemek, kde by se dalo něco menšího postavit. Čím jsou vlastně knihy o Anastazii tak zajímavé? Jako by vyprávěly o něčem, co známe či jsme znaly. O souznění se Zemí, přírodou, zvířaty a zároveň o možné šťastné a zdravé budoucnosti člověka. O mimořádném stupni vědomí, které umožňuje žít v souladu se sebou, blízkým i vzdáleným okolím a dokonce i s celým Vesmírem. Idea rodového statku, kde Prostor podporuje „svoji“ rodinu vším, co na něm roste a žije, se pro nás stala myšlenkou, kterou jsme se rozhodly uvést do reality.

Zároveň, s hledáním pozemku, jsme se intenzivně věnovaly získávání  informací, zda je vůbec možné mít tak velký pozemek, zda ho budeme schopny jako ženy (já a dcera) obhospodařit. Co to vůbec všechno přináší mít tak obrovskou rozlohu pozemku . Na internetu jsem zjistila, že existuje Československý klub přátel Vladimíra Megreho,  který pořádá občas setkání příznivců rodových statků. Tak jsme tato setkání navštívily a inspirovaly se příběhem ženy Roduslavy, která si hektarový pozemek pořídila a buduje dokonce sama, a je velmi šťastná. Potkaly jsme spoustu zajímavých lidí, vyměnily semínka všeho možného a zase si rozšířily obzory – např. o různé možnosti technologií na vytápění, výroby energie a tak.

Fotka uživatele Permakultura CS.

Další inspirativním okamžikem byl kurz Katky Horáčkové  (www.permajoga.cz),  v Merbolticích na téma Jedlý les. Naučila jsem se zde mnoho zajímavého a důležitého o ovocných stromech, jejich potřebách a kooperaci mezi sebou. Náš budoucí rodový statek se začínal intenzivně tvořit v našich myslích a zhmotňovat. Zásadním zlomem bylo ale setkání s Jaroslavem Svobodou na jeho kurzu Design rodových statků na Skalce u Doks. Tohle už byla vědomá tvorba budoucí reality, věda obraznosti. Co skutečně tvoří rodový statek, z jakých částí se skládá. Že ideálně je nejlepší alespoň jeden hektar pro rodinu. Tato plocha se pak dělí na několik základních částí, které zajišťují obživu (třeba jen částečnou), odpočinek i zábavu pro své obyvatele.  Srdcem pozemku je vždy obytný dům, pak následuje většinou záhonoviště (speciální Jardův název) se skleníkem, květnatá louka, ovocný sad (jedlý les), jezírko (lépe je více vodních ploch na pozemku), prostor pro hospodářská zvířata (pokud je chceme chovat), tvrdý sad (ořechy, kaštany) a také je dobré si nechat místo na malý lesík.  Mezi lesními stromy pak může být místo na tichou meditaci (posvátný hájek), dětské lanovky, lanové prolézačky či domečky. A také je důležitý např. pro těžbu dřeva na topení do krbu.

Během úžasných čtyř dnů jsme se učili podrobně, jak se vše dělá, sází, rozměřuje. Líbilo se mi, že nás Jarda učil o „stylu líného zahradníka“, tedy o tom, jak budovat rodinný statek a neudřít se k smrti. Jak používat nejen moderní stroje a technologie, ale hlavně jak podporovat přirozenou spolupráci jednotlivých rostlin a vůbec přirozenost Přírody. Pochopila jsem, jak je důležitý a jakým přínosem může být hustý a neprostupný živý plot, který je zároveň i jedlý, co to znamená např. kopicování či jak jednat se stavebním úřadem ohledně plotů a staveb na pozemku. Byla to prostě neuvěřitelně výživná smršť velmi konkrétních informací, většinou podpořená příklady z vlastní praxe (Jarda hospodaří na 22 hektarech). A večer vždy inspirativní film či video. Na tomto kurzu jsem se také seznámila, byť jen prostřednictvím filmu, s předními představiteli permakulturního světa – Seppem Holzerem či Billem Mollisonem.

Výsledek obrázku pro jaroslav svoboda ekozahrady

A po návratu z tohoto kurzu se myšlenka skutečně zhmotnila. Přišel k nám náš pozemek, naše půda. Jako zázrakem k nám přišel starý sad, stavební pozemek o rozloze necelého hektaru. Nacházel se jen pár kilometrů od našeho bydliště (Kladno), blízko Prahy.

Byl takový, jak jsme si ho vysnily. S nádherným výhledem do krajiny, rovina s mírným svahem, orientovaná na jihovýchod. Na konci vesnice s báječnými sousedy. Na dalším setkání s Jardou Svobodou  na Toulcově dvoře, jsme se již seznámily více s lidmi z organizace Permakultura CS, se kterou nyní již spolupracujeme, a potkaly se s naším budoucím projektantem staveb na našem pozemku. Logicky následovalo další vzdělávání, a to Úplný kurz permakulturního designu pořádaný právě Permakulturou CS.

A čím toto vyprávění, nyní již historické, zakončit? Asi citátem z mé oblíbené knihy Alchymista od P. Coelha: „ Když něco skutečně chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl“….

Zdraví vás Renata

 

Zdroje obrázků zde:

Anastásie knihy: http://rozhovoryvesvatojanu.blogspot.cz/2016/01/valentyna-novodarska.html

Design rodových statků: http://www.ekozahrady.com/design_rodovych_statku.htm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *